Městská věznice

Budova městské šatlavy je svou historií, stejně jako polohou, úzce spojena se zámkem Říčanských, později radnicí a soudem.

Po vykopupení města z poddanství v roce 1572 získala městská rada trestní pravomoc a tehdy se objevila potřeba zřízení městského vězení - šatlavy. Město mělo trestní pravomoc nad okolními vesnicemi, měšťany a širšímu spektru trestních i dlužních záležitostí, které nebylo přípustné směřovat jen do jedné kobky, muselo odpovídat vybavení šatlavy. Umístění objektu veznice do bezprostřední blízkosti radnice, tedy budovy bývalého zámku, bylo v té době nepochybně žádoucí.

Stávající budova městské a později státní věznice byla vybudována po rozsáhlém požáru v 2. polovině 18. století. Přestavbu provedl podle vlastních plánů místní stavitel Wolfgang Fielsser. K původnímu severnímu přibyl nový jižní trakt, celý objekt byl zvýšen o patro a přistavěna byla také vězeňská kaple, do níž byl instalován oltář s krucifixem z kaple P. Marie v Pelhřimově.

Kapacita nové pozdně barokní věznice zřejmě vyhověla bez podstatných změn i po josefinské justiční reformě z roku 1787, kdy se pelhřimovský magistrát stal kriminálním soudem pro východní část tehdejšího Táborského kraje.

V inventáči obecního majetku z roku 1850 je uvedeno, že šatlava měla 7 cel a 2 obytné pokoje. V té době byla pelhřimovská obec pouze vlastníkem, ale nikoli uživatelem objektu. V rámci administrativní reformy z roku 1849 byla nucena bezplatně přenechat budovu radnice i přilehlé šatlavy pro potřeby okresního soudu. Ten zde sídlil až do roku 1907m kdy byla v Pelhřimově postavena nová soudní budova. Pelhřimovská radnice již tehdy sídlila v domě č.p.1 na náměstí, a proto byly prostory zámku postupně přidělovány pro potřeby městského muzea. Věznice byla přechodně pronajímána méně majetným občanům k nouzovému bydlení.

Roku 1914 jednal Pelhřimov s berní správou o osvobození věznice od daně, protože nájemníci byli vystěhováni a do objektu se předpokládalo umístění městského archivu, spisovny a části muzea. V přízemí se počítalo s chudobincem. Z tohoto záměru ale sešlo. V době všeobecného nedostatku bytů po 1. světové válce předválečné záměry vzaly za své a budova byla opět pronajímána nemajetným k bydlení - ještě v roce 1960 ji obývalo šest nájemníků. Pro potřeby muzea začala budova bývalé věznice sloužit až v roce 1970.

Po celkové rekonstrukci v roce 2000-2001 připravilo Muzeum Vysočiny Pelhřimov, p. o. v prostorách bývalé bašty a severního traktu šatlavy stálou expozici vězeňství.